Koncepce výuky

Vzdělávání v studiu českého jazyka směřuje k osvojení základů jazyka na úrovni B2 podle stupnice Společného evropského referenčního rámce pro jazyky.

Cílem jazykových kurzů je, kromě níže uvedených jazykových znalostí, které jsou požadovány EVPP, přispět i k integraci studentů do českého prostředí a připravit je ke studiu na českých vysokých školách nejenom z jazykového hlediska, i když komunikace v jazyce zůstává základním kamenem, který otevírá cestu na vysoké školy a je předpokladem dalšího úspěšného studia.

Příprava na přijímací zkoušky

• V rámci výuky je student seznamován nejen s reáliemi českých vysokých škol, jejich historií, ale hlavně s požadavky, které jednotlivé vysoké školy kladou na své budoucí posluchače.

Výuka ve druhém semestru je přizpůsobena zájmu frekventantů o studium na konkrétních vysokých školách (technické, humanitní, ekonomické), náplň hodin je směřována k osvojení si potřebné slovní zásoby a k jejímu použití v praxi.

• Frekventanti jsou vedeni k tomu, aby si osvojili různé formy a metody práce, které jsou využívány v rámci vysokoškolského prostředí (semináře, cvičení, přednášky), jsou vedeni k tomu, aby byli schopni komunikovat na určité akademické úrovni.V rámci výuky se učí pracovat s vědeckými prameny, hledat zdroje a pracovat s nimi. Dělají rešerše a jsou seznamováni se všemi typy lexikálních a stylistických prací, se kterými se při studiu na vysoké škole setkají (esej, seminární práce, podklady pro diskusi, prezentace problému).

• V rámci přípravy na přijímací zkoušky frekventanti pracují se všemi typy testů, se kterými se setkají při přijímacím řízení, jsou s nimi simulovány přijímací pohovory.
• Ve výuce jsou dále simulovány semináře a přednášky, aby studenti získali představu o organizaci vysokoškolské výuky.

• V rámci dnů otevřených dveří pořádaných VŠ studenti pak získají konkrétní představu o dané škole a po konzultaci s lektorem jim může být přizpůsobena domácí příprava.

Po 140 hodinách je výstupní úroveň A1, po 280 hodinách A2 a po 420 hodinách B1. Navazující hodiny pak směřují k dosažení úrovně B2.

Frekventant je veden k:

• respektování a zvládání základních pravidel komunikace společnosti a kultury společenství, které daným jazykem hovoří;
• osvojení praktických dovedností a znalostí potřebných k efektivní komunikaci v situacích každodenního života;
• rozvoji vlastní osobnosti prostřednictvím využívání svých silných stránek a překonávání svých slabých stránek;
• rozvoji interkulturní způsobilosti k získání povědomí o vztahu mezi domácí a cílovou kulturou a k vyhovění požadavkům komunikace v cizím jazyce;
• plnění role kulturního zprostředkovatele;
• osvojení a rozvíjení heuristických dovedností, které zahrnují především schopnost nalézat, pochopit a předat nové informace a schopnost využívat nové technologie;
• samostatnosti ve svém učení se cizímu jazyku a jeho užívání.

Obsah kurzu

• fonetika,
• gramatika,
• konverzace,
• české reálie,
• lexikální cvičení,
• interpretace literárního textu,
• ortografie.

Očekávané výstupy

Receptivní řečové dovednosti frekventanta:

• pochopí hlavní myšlenky jazykově delších a složitějších textů, najde si v nich hlavní body a postihne detailní informace;
• rozumí výstavbě textu, postihne hlavní sled myšlenek;
• v mluveném projevu pochopí informační obsah, záměr, názor, postoj, přání a pocity autora, vypravěče, účastníka rozhovoru;
• rozumí smyslu a obsahu promluvy v médiích a z nahrávky, i hlášením a pokynům na veřejných prostranstvích;
• používá různou techniku a rychlost čtení odpovídající různým textům a účelům;
• rozumí návodům, předpisům, pokynům, technickým informacím k předmětům každodenní potřeby;
• odvozuje význam neznámých slov a víceslovných výrazů;
• využívá různé příruční materiály (slovníky, encyklopedie, informativní literaturu).

Produktivní řečové dovednosti frekventanta:

• ústně nebo písemně reprodukuje čtený nebo slyšený text;
• logicky a jasně strukturuje souvislý písemný text, který odpovídá pravidlům úpravy textů a výstavby odstavců;
• vyjadřuje se srozumitelně a podrobně k široké škále témat;
• vyjádří jasně a srozumitelně své myšlenky a názory s různou mírou emocí;
• systematicky rozvine argumentaci a doloží ji svými názory;
• shrne, sdělí a porovná informace při popisu, prezentaci a argumentaci;
• využívá překladový a výkladový slovník.

Interaktivní řečové dovednosti frekventanta:

• reaguje vhodně na situaci, vzniklý problém, argumentaci, názor, hypotézu, zhodnotí alternativní návrhy;
• komunikuje spontánně a většinou gramaticky správně, aniž by musel omezovat rozsah toho, co chce sdělit;
• zahájí, udržuje a ukončuje rozhovor bez většího úsilí;
• zapojí se aktivně do delších rozhovorů i s rodilými mluvčími, vyměňuje si informace a rady, žádá objasnění formulací, kterými si není jist;
• komentuje a dále rozvíjí sdělení a závěry partnera v komunikaci;
• jasně vysvětluje a obhajuje názory za pomoci vhodných argumentů.

Mediační dovednosti frekventanta:

• vyměňuje si složitější informace a rady spojené s jeho rolí v dané situaci;
• vyhledává a shrne informace z řady zdrojů a podá o nich zprávu;
• srozumitelně a přehledně předává podrobné informace, jasně popisuje, jak provést určitý výkon.

Jazykové prostředky a funkce

• Fonetika – zvláštnosti a odlišnosti od pravidel výslovnosti, převzatá výslovnost cizích slov, upravená výslovnost cizích slov.
• Pravopis – psaní cizích slov, zkratky, pravidla psaní velkých písmen, výjimky v pravidlech osvojeného pravopisu.
• Gramatika – slovesné časy, činný a trpný rod, vidy sloves, širší užití modality sloves, nereálná podmínka, běžná fázová slovesa, složené předložky, souřadicí a podřadicí spojky, zvratná zájmena, reflexivní passivum, nepřímá otázka.
• Lexikologie a frazeologie – méně běžné lexikální prostředky, ustálená slovní spojení, slova složená a sousloví, méně běžné zkratky, adekvátní slovní zásoba, odborné výrazy a fráze na známá témata
• Syntax a stylistika – složitější stavba vět a nadvětných celků, tj. souvětí a odstavců, idiomatická spojení s předložkami, přímá a nepřímá řeč, účelové věty, podmínkové věty, časové věty, přací věty, supletivnost, řízenost, shoda, slovosled.

Komunikativní funkce a typy textů

• Postoj, názor, stanovisko – souhlas/nesouhlas, svolení, prosba, žádost, odmítnutí, zákaz, příkaz, možnost/nemožnost, nutnost, úmysl, přání, nabídka, doporučení.
• Emoce – libost/nelibost, zájem/nezájem, radost/zklamání, lítost, překvapení, údiv, obava, vděčnost, sympatie/antipatie, lhostejnost, přesvědčení, strach.
• Morální postoje a funkce – omluva, odpuštění, pochvala, pokárání, lítost, přiznání, společenské a zdvořilostní fráze.
• Středně dlouhý písemný projev – pozdrav, vzkaz, přání, blahopřání, pozvání, odpověď, formální a neformální dopis, žádost, inzerát, strukturovaný životopis, poznámky ze seminářů.
• Delší písemný projev – životopis, vypravování, úvaha, esej, podrobný popis, odborný popis.
• Kratší a středně dlouhý čtený text/ slyšený projev – popisy, pokyny, shrnutí, veřejné oznámení, recept, upozornění, program, rozhovor, přehled zpráv, úryvek z prózy, vyprávění.
• Samostatný ústní projev – popis, shrnutí, srovnání, vyprávění, oznámení, prezentace, reprodukce textu.
• Interakce – formální a neformální rozhovor, diskuse, korespondence, strukturovaný pohovor, náhodné situace v osobním i profesním životě.
• Informace z médií – běžné i méně běžné rubriky a pořady, reklamy, populárně naučné články a pořady, středně dlouhé zprávy z tisku či televize: počasí, kultura, sport, věda a technika, doprava, politika a ekonomika.

Tematické okruhy a komunikační situace

• Oblast veřejná – veřejné instituce, veřejná oznámení, úřady, formální korespondence, politické strany a orgány, veřejné služby, cestování, soutěže.
• Oblast pracovní – státní správa, firmy, průmysl, zemědělství, méně časté profese, nástroje, zařízení, pracovní události, zaměstnání, obchodní korespondence, reklamní materiály, návody, popis práce, bezpečnost práce.
• Oblast osobní – osobní charakteristika, popis osoby, rodina a rodinné vztahy, netradiční dovolená, netradiční koníčky, zdraví, představy o osobním životě, budoucí povolání, vzory, životní styl.
• Oblast osobnostní – pobyt v neznámém prostředí, společenské vztahy, vztah k přírodě.
• Oblast společenská – životní prostředí, příroda, ekologie, počasí, globální problémy, věda a technika, pokrok, umění, historie, budoucnost, aktuální problémy.

Reálie

• Geografické, historické, politické a ekonomické postavení země ve světě.
• Vztahy ČR a EU.
• Současná situace a problémy v dané zemi.
• Život a tradice, národní zvyky a specifika, klíčové historické události.
• Vzdělávání, věda a technika, sport, umění, literatura, příroda, ukázky z děl.
• Významné osobnosti, díla, úspěchy.
• Jazykové zvláštnosti a odlišnosti.
• Média, média a jejich působení, informace o událostech většího významu.